Postavil jsem s kamarády pasivní dům
„Dělali si ze mě legraci, že nemám v baráku komín. Ptali se, víš, co to je za dům bez komína? No přece stodola,“ vypráví Jaroslav Pelech o přátelích, s nimiž se pustil do technologicky náročné stavby domu v tzv. pasivním energetickém standardu.
Jaroslav Pelech z Horažďovic prvně zažil stavbu domu jako dítě ve třinácti letech, když stavěli rodiče. Před třemi desítkami let nastoupil v Hydčicích coby absolvent střední ekonomické školy do podniku, který vyráběl omítky.
Prošel odbytem, účtárnou a pak se dostal přímo do výroby. Postupem času díky praxi, zkušenostem ze staveb doma i v Německu, díky spolupráci s německou společností se z něj stal specialista na omítky.
„Sám bych předtím nevěřil, jak moc praxe dělá mistra, ale je to tak. Praxí a stálým vzděláváním v oboru jsem nashromáždil informace, které jednak potřebuji ke své každodenní práci a také se mi potažmo výborně hodily při stavbě pasivního domu,“ vysvětluje, co mu profese dala.
Stavařinu má pod kůží natolik, že se nechal přesvědčit, aby svou druhou kompletní stavbu rodinného domu provedl v nejvyšší úsporné kvalitě. Dům v energeticky pasivním standardu navíc postavil svépomocí.
Projekt
„Měl jsem v plánu postavit nový dům. Menší a modernější než ten, který jsem pro rodinu stavěl zhruba před dvaceti lety. Něco o pasivním domě jsem sice věděl, princip jsem chápal, ale vlastně jsem si netroufal do takové stavby jít. Chtěl jsem dobře zateplený dům s výbornými vlastnostmi, ale nemusel být s těmi nejlepšími, nejvíce úspornými energetickými parametry, které pasivní dům má.
Vlastně to byl bývalý kolega z firmy, kdo mě v polovině roku 2007 přivedl na myšlenku, pustit se do stavby pasivního domu. Dal mi také tip na vynikající vápenopískový stavební materiál.“
Také díky profesním zkušenostem mohl Jaroslav Pelech ovlivnit projekt domu tak, aby vyhovoval jeho představám a současně specifickým technickým řešením izolace podlahy, zdiva, střechy a jejich vzájemného napojení.
Podle výkresů pak dům postupně postavil. Doplňuje: „Například jsem v projektu upravil prostor chodby v podkroví, aby zbytečně neubíral místo v pokojích. Projektantka také všechno spočítala a upravila tak, aby se velmi pevné a na milimetr přesné cihly nemusely řezat.“
Kvalita stojí víc peněz, ale je důležitá
„Přestože jsem sháněl materiály beze spěchu co nejefektivněji (poměr užitná hodnota / cena) v akcích nebo s množstevními slevami, přestože jsem stavěl svépomocí, stavba domu stála víc, než jsem odhadoval. Takovou zkušenost zřejmě získá každý stavebník.
Jako příklad může posloužit situace u instalace vzduchotechniky, kdy jsem mohl vyústění odpadového a nasávaného vzduchu opatřit nepříliš vzhlednými plastovými mřížkami s kdovíjakou životností za několik set korun. Ale kvalitnější, mnohem trvanlivější a pro fasádu domu daleko přijatelnější byla druhá varianta mřížky titanové. Za dvě jsem ovšem zaplatil čtyři tisíce korun.“
Zkušenosti a praxi využil i při zajišťování bydlení svých dvou dcer: „Jedné dceři jsme pomohli kompletně renovovat byt, u druhé jsem pomohl řešit zateplení domu, takže měrná spotřeba energie na vytápění klesla z 250 na 60 kWh na m2 a rok!“ popisuje, jak si ještě před stavbou pasivního domu sám ověřil, jak výrazný přínos může znamenat zeteplení starší budovy.
Co bylo také dražší
Například: pur pěna: „Potřeboval jsem desky extrudovaného polystyrenu na základový sokl o síle 30 cm. Ale tak silné se nevyrábějí. Tak jsem slepoval dvě desky této základové izolace.
Teoreticky bych to mohl udělat cementovým lepidlem, které by mě stálo mnohem méně než polyuretanová lepicí pěna. Ta ovšem má mnohem lepší soudržnost. Navíc cementové lepidlo by mezi deskami mohlo fungovat jako drenážní vrstvička pro vzlínající vlhkost – desky jsou zapuštěné 60 cm pod úroveň terénu. Opět jeden malý příklad, co vše jsem v plánovaném rozpočtu opomněl. Celkem jsem spotřeboval asi čtyřicet velkých dóz pur pěny zhruba za šest tisíc korun.
To, co mě naopak nepřekvapilo, byla poměrně vysoká investice do snad jedněch z nejkvalitnějších oken na světě ve své kategorii od rakouského výrobce. Jsou zasklena trojskly s náplní kryptonu, rámy dřevo-hliníkové s výplní pur pěnou a se skrytým kováním. Jen za okna jsem oproti kvalitě používané při běžné výstavbě zaplatil hrubým odhadem o 200 tisíc korun navíc.“
Návratnost
„Dá se spočítat, za jak dlouho nízká spotřeba energie vynahradí náklady za dražší stavbu. Já jsem finance spíš srovnával s dosavadním bydlením v rodinném, podsklepeném domě s 300 m2 užitné plochy, kde topíme plynem. Byl stavěn běžnými technologiemi, které se používaly na počátku devadesátých let.
Během jedné delší topné sezóny jsme zaplatili až 45 tisíc korun za plyn. Za elektřinu platíme tak 15 až 17 tisíc ročně. Za celkovou roční spotřebu energií zpravidla zaplatíme 55 až 60 tisíc korun.
V novém, menším domě využijeme pouze elektřinu, které sice spotřebujeme celkem o něco víc, ale díky tepelnému čerpadlu v příznivější sazbě. Předpokládám, že ročně můžeme mít náklady nižší asi o čtyřicet tisíc korun ročně v současných cenách. V budoucnu to bude nejspíš ještě víc. V tak kvalitně zatepleném domě stačí pouze několik kilowatt k dosažení pokojové teploty.
Do úvah, kolik člověk za co platí, je dobré zahrnout výdaje, které jsou nutné v běžném domě, ale v pasivním ne. Například jsem od začátku nepočítal s připojením k plynu, ani s komínem, ani s topnými tělesy.
Místo toho všeho máme všude vzduchotechniku a jemný systém řízeného větrání, úsporně ohřívá i zabudovanou nádrž se 180 litry vody a v létě může rekuperační jednotka pracovat jako klimatizace.
Cihla
„Stavět pasivní dům z prvků, které výrobce deklaruje jako tepelně izolační, není ideální. Stavba vyžaduje pevný nosný materiál s dobrou akumulační schopností zdiva vázat teplo,“ vysvětluje Jaroslav Pelech volbu vápenopískového bloku.
„Takové stěny pak zajišťují minimální kolísání mezi rozdílnými denními a nočními teplotami. I některé plné a často používané, dobře opracovatelné stavebniny nejsou schopny teplo akumulovat a vyžadují od systému vytápění časté dohřívání prostor, protože zdi rychleji chladnou.
Navíc vysoká pevnost zdicích prvků, které jsem zvolil, umožňuje slabší tloušťku konstrukce a tím se získává větší vnitřní prostor. Použil jsem vápenopískový blok s pevností v tlaku 15 MPa a šířkou pouhých 17,5 cm. Systém je přesný na desetinu milimetru, jednotlivé bloky se k sobě pojí lepidlem.“
Fasádní izolace: 32 cm
„Zdivo jsem izoloval 32cm zateplovací vrstvou fasádního polystyrenu. Podklad z přesných bloků byl dokonale rovný. Lepidlo jsem nanášel na izolant ozubeným hladítkem o velikosti zubu 8 mm celoplošně, kotvení hmoždinkami nebylo nutné. Pak jsme izolaci zakryli obvyklým postupem: Vrstvou lepidla o síle 4 mm s armovací tkaninou, kterou jsme uhladili hladítkem.
Po vyzrání a aplikaci penetračního nátěru následovala poslední vrstva - zatíraná silikonová omítka s 2 mm zrnem.
Pastovitá omítka na bázi silikonu je nejkvalitnější povrchová úprava. Silikon je vysoce hydrofobní (vodoodpudivý) a je minimálně náchylný k uchycení biotického napadení. Při dešti po silikonu viditelně stékají kapičky vody a svým způsobem vytvářejí samočisticí efekt fasády.
Silikon je ovšem dražší než akrylát, rozdíl u fasády rodinného domu se pohybuje kolem pěti tisíc korun.
Střešní izolace: 42 cm
Izolace střešní konstrukce a záklopu je kombinace minerální vaty, polystyrenu a tvrzené pur pěny.
- Mezi krokvemi a kleštinami je měkká vata.
- Dostatečná tloušťka vaty je samozřejmě i nad kleštinami
Pozednice
Jaroslav Pelech upravil podle projektu pozednice tak, aby nevznikl tepelný most: „V místech, kde opouštějí rovinu zdi, jsem je nastavoval tzv. námětky. Polystyren tak mohl překrýt kompletně celý okraj zdi a spojit se bez přerušení i v rozích stěn a se střešní izolací. Dům se takto dokonale zcela uzavře do izolačního obalu, nikde nesmí zůstat místo, kudy by teplo unikalo.“
Podbití
„Nadstandardně jsem vyřešil vnější podbití izolovaných krovů. Použil jsem OSB desky, které jsem zakryl 2cm polystyrenovou desku a fasádním systémem, tedy lepidlem se skleněnou síťovinou a pastovou silikonovou omítkou. Tou samou, kterou jsem použil na fasádu celého domu. Podle mě toto řešení vydrží věky a vyplatí se, i když bylo pracnější i časově náročnější. Podbití takhle navíc vypadá lépe a díky své barevnosti dokonce oživuje vzhled fasády.“
Krokve
Také profil střešních krokví je kvůli dokonalé izolaci nezvyklý. Podobně jako pozednice jsou krokve zhruba metr před dolním okrajem střechy nastavené námětkem, tedy trámem přišroubovaným shora dvěma velkými šrouby. Tyto námětky zajistily, aby izolace stěn a střechy vytvořily kompaktní, uzavřenou krabici kolem domu.
„Na střešní konstrukci jsme pokládali speciální desky silné 8 cm, vyrobené z vytvrzené polyuretanové pěny, pokryté z obou stran hliníkovou fólií a z horní strany ještě ochrannou gumotextilní a protiskluzovou úpravou se samolepícími přesahy. Desky mají celoobvodový systém pero-drážka, takže vytvoří dokonale souvislou tepelnou izolaci celé střechy. Je to vlastně střecha ve střeše.
Na desky jsme připevnili kontralatě, a to speciálními dlouhými šrouby vedenými skrz izolaci ke krokvi. Nahoru přišly obvyklé latě a tašky.“
Směrem do vnitřního prostoru podkroví je na krokvích a kleštinách vytvořen vnitřní rošt střešních latí, mezi kterými jsou tuhé desky minerální vaty o síle 4 cm.
„Izolaci jsem zevnitř celoplošně zakryl parozábranovou fólii a 12 mm, přišroubovanými OSB deskami. Na ně jsem opět lepil 2cm desky polystyrenu, které jsem zakryl lepidlem se sítí, tou samou skleněnou sítí neboli perlinkou, kterou jsem používal na vnější podbití a fasádu. Po vyzrání lepidla jsem finální povrchovou úpravu provedl vápenocementovým štukem.
Když všechny vrstvy sečtu, ve střeše mám celkem 42 cm izolantu. Pro střechu pasivního domu se doporučuje 40 až 50 cm izolantu.“
Zkušenosti
„Změny profilu střešních krokví jsem se docela obával, ale naštěstí mám dobré kamarády i mezi tesaři, a zvládli jsme to.
Vůbec jsem si stavbu domu svépomocí s šikovnými řemeslníky výborně užíval. Dělali jsme něco nového, kamarády to zaujalo, činili se, příjemná byla i výborná přátelská atmosféra a často legrace. Kamarádi si jí dělali třeba z toho, že dům nemá komín, a tak aspoń na zeď namalovali kamínka a přesvědčili mě, abych jako přikládal, a fotili... No, vyřádili jsme se jako malí kluci.“
Brněnské Centrum pasivních domů zahrnulo dvakrát dům Jaroslava Pelecha do nabídky exkurzí pro zájemce o podobné stavby. Říká: „Setkal jsem se s laiky − nadšenci, kteří o stavbě nízkoenergetických domů nastudovali spoustu důležitých informací, které mnoho profesionálů nezná. Kdo si chce v Česku postavit pasivní dům, měl by dobře hledat odborníka skutečně znalého věci.
Praxe je většinou taková, že ani projektanti ani stavební dozor nefungují, jak by měli. Projektant stavbu navrhne, ale už jí dál nesleduje, nedostanou s k němu zpětné informace ze stavby, které by ho příště přiměly najít lepší řešení toho či onoho detailu a které by mu přirozenou cestou přinášely nové a nové poznatky. Stavební dozor, to zase je především formální záležitost. Takže investoři, budoucí majitelé domu jsou mnohdy odkázání na to, jaké měli štěstí nebo smůlu při výběru firmy...“
Podlaha: 25 cm
Důkladné izolování nosných zdí začíná už při jejich zakládání: „Na základovou desku jsem pod vápenopískové cihly pokládal řadu tepelně-izolačního prvku, zdící tvárnici z materiálu, kterému se říká pěnové sklo. Zabrání průniku chladu ze základové desky do stěn.
A pod podlahovou vrstvou mám základovou desku izolovanou 25cm vrstvou podlahového polystyrenu EPS 100 Z.
Na polystyren perfektně srovnaný do roviny přišla fólie, dále lem podél stěn a 4 cm podlahové samonivelační anhydridové směsi. Součástí aplikační technologie je silo se suchou směsí a se zavěšeným míchacím zařízením, které dopraví čerstvou směs hadicí do domu.
Tento materiál nevyžaduje armování, má lepší vlastnosti při ohybu a tahu než beton, zmíněná okrajová páska zase ponechává vůli pro roztažnost podlahy vůči zdím a také brání přenosu zvuků do svislé konstrukce, tedy funguje jako kročejová izolace. Další důležitá maličkost a vymoženost modernho stavebnictví!“
Zkouška průvzdušnosti
Alfou a omegou stavby pasivního domu se dříve či později stane zkouška průvzdušnosti. Špatné výsledky testu by znamenaly, že některé práce byly provedeny zásadně špatně a napravit je nejspíš není už možné.
„Osobně jsem byl přesvědčený, že náš dům obstojí. V daném stavu rozestavěnosti jsem se měl dostat pod 0,8 h-1 a měření ukázalo již 0,6.h-1, tedy hodnotu povinnou pro hotový pasivní dům. Ačkoliv všechno ještě nebylo hotové, hlavně ventilační průduchy nebyly napojené, musím přiznat, že jsem čekal ještě lepší výsledek. Ovšem auditor tvrdil, že až budou všude podlahové krytiny, lišty, zatmelené spáry, tak parametr ještě o desetinu klesne.
Jak dlouho jsme stavěli
„Jsem přesvědčený o tom, že stavba se nemá uspěchat. Teoreticky a technologicky se dá i zděný dům postavit za deset měsíců, ale jednotlivé materiály by měly mít šanci před zateplením co nejvíce vyschnout. Udělal jsem to takto:
- Na podzim jsem položil základovou desku.
- Zjara následujícího roku jsem měl postavenu hrubou stavbu s okny.
- Až v dalším roce přišly na řadu interiéry a fasáda.
Úplně nakonec jsem do jedné kapsy v podbití za OSB desku dal pytlík s městskými novinami Horažďovickým obzorem a listem papíru, na který jsem napsal, kdo dům stavěl a kdo pomáhal. Až budou jednou pravnuci dům opravovat, najdou můj pozdrav a vzpomenou si: „Jé, o tomhle člověku jsem slyšel vyprávět našeho dědu…“
Produktmanager